Památky a historie obce Strašice
Kostel sv. Vavřince
Věž kostela svatého Vavřince
Při procházkách malebnou krajinou může turista spatřit skromné pozůstatky po středověké a novověké těžbě železné rudy. Dále můžeme navštívit i několik tvrzišť, která dříve chránila strašickou kotlinu. Již od dávných dob jsou Strašice rozděleny na tři čtvrtě. První čtvrť má název Dvůr. Je nejvýše položená a můžeme zde nalézt celou řadu významných památek. Zdálky viditelnou dominantou je kostel zasvěcený svatému Vavřinci, který byl založen s velkou pravděpodobností ve 13. století.
Gotická malba v presbytáři.
Okolní střepové nálezy však pocházejí z doby ještě starší. Na jistou půdu se dostáváme až rokem 1349, kdy nalézáme o Strašicích první písemnou zmínku.
Tehdy zde drželi synové Petra I. z Rožmberka hrad a městečko.
Současně s tímto majetkem vlastnili i kostel sv. Vavřince, který si zachoval do dnešních časů znak rožmberské růže ve svorníku původní gotické křížové klenby v zákristii a presbytáři.
Kostel sv. Vavřince je své dnešní podobě zformován převážně dvěma stavebními slohy. Z původní gotické stavby se zachoval výše zmíněný presbytář a zákristie.
V prostoru presbytáře je odkryta nástěnná malba datovaná do roku 1380. Je na ní znázorněn tzv. pašijový výjev. Další malby z období gotiky byly zaznamenány i v lodi kostela.
Loď je upravena do podoby pozdně barokní, krytá plochým stropem na kterém se nachází malba znázorňující patrony české země. Dále se v kostele nachází ukázky prací strašických hutníků ozdobný lustr, sloupy a okrasné mříže.
Stará škola naproti kostelu sv. Vavřince
Dnešní pohled na starou školu z kostelní věže.
Na počátku 19. století vyhořela dřevěná budova staré školy, která se dle dostupných pramenů nacházela poblíž strašického kostela.
Žáci se pak byli nuceni učit tzv. po chalupách. Většinou chodili do domu rychtáře, kde byla zpravidla velká shromažďovací místnost a největší počet školních dítek našel útočiště v budově strašické fary č. p. 1. Vzhledem k těmto neutěšeným poměrům bylo rozhodnuto v roce 1815 postavit novou školní budovu v blízkosti kostela sv. Vavřince.
Pohled na školu z druhé strany od pole.
Základní kámen byl posvěcen 27. května 1816 a stavba trvala dva roky. Litinová deska nad vchodem do školní budovy nám připomíná pomocí tzv. chronogramu rok, kdy byla škola otevřena.
Vysvěcení proběhlo 31. května 1818 za přítomnosti pražského kanovníka Františka Toltnera. Nová školní budova byla brzy zaplněna a její dvě třídy navštěvovalo tehdy 369 dětí.
Přiškolena byla obec Těně. A tak se školní dítka do nové budovy nevešli a bylo opět vyučováno na různých místech. Tehdy to bylo v domě „ U Žáků“ č. p. 37, v hostinci „ U Libuše“ a později na radnici. Po zahájení vyučování v nové škole nedaleko návsi, která byla otevřena v roce 1895, se ve staré škole u kostela zřídila tzv. „ stravovna“ pro cestující řemeslníky. Ti měli určitou trať, kterou za den museli ujít a hlásit se v místě stravovny o zaměstnání. Zde dostali nocleh a stravu. Na důkaz zastávky jim bylo dáno do tzv. vandrovní knížky razítko. Druhý den pak šli zase dále hledat práci.
Fara čp. 1 na místě bývalého strašického hradu
Na tvrzi, která se nachází přímo v srdci strašické kotliny, sídlili rožmberští purkrabí. Ti dohlíželi na chod tzv. dominia, jehož hlavním posláním byla výroba železa. Tento „strašický hrad“ měl na starosti zřejmě i hrady přilehlé. Mezi nimi byl hrad u Melmatěje řečený Vimberk, hrad nad Královkou (směrem od Strašic na Olešnou) a hrad nedaleko Kamenné, jehož poloha byla dříve kladena na vrch Lipovsko.
Dnes je na místě strašického hradu postavena budova fary z roku 1911. Perokresba Petr Prokůpek.
Tyto malé hrádky střežily vstup do údolních partií a byly vybudovány v blízkosti přístupových úvozových cest.
Zdejší kraj mohl jen těžko motivovat k osídlení něčím jiným, než bohatstvím železných rud a velkým množstvím dřeva. Jak bylo zmíněno, Strašice vstupují do dějin mnohem dříve, než je první písemná zmínka, která zmiňuje naší obec jako „castrum et oppidum“, což svědčí o nadprůměrném významu této části rožmberského panství.
Poklidná doba rozkvětu, však netrvala dlouho. Svědectví o tehdejších bouřlivých událostech nám zachoval středověký kronikář Beneš Minorita, který zaznamenal roku 1352 ničivý vojenský útok Karla IV. proti rožmberským državám a tedy i proti strašickému hradu:
„…celý jih země České zavedli do tak krvavých rozbrojův, že konečně v měsíci únoru Karel IV. sám osobně do pole vytáhnouti musel proti nepokojným poddaným svým“.
Roubené chaloupky
Tak jak se měnily hospodářské a sociální poměry v obci, tak se měnila tvář Strašic. Z velkého počtu původních roubených staveb zůstala dnes torzovitá zákoutí v jednotlivých strašických čtvrtí. Jedno z nejznámějších se nachází naproti bývalého hostince „ U Libuše“.
Do Strašic se přesunula z Brdských vrchů i hájovna Carvánka.
Dřevěné stavby se představují jako typičtí zástupci podbrdské architektury. Tyto domy se vyznačují nízkým a širokým štítem, který bývá většinou sražen na vrcholu plochou valbou. Pod štítem jsou zpravidla tři okna, z nichž jsou dvě do světnice a jedno je do komory. Lomenice u štítu v čele domku překrývá roubené stěny.
Dům čp. 130 ve Dvoře. Perokresba Petr Prokůpek.
Díky předsazenému štítu a prodlouženým střechám byly u těchto domů zřizovány pavlačové zápraží. Stáří těchto domů je odhadováno na cca 150 let.
Samozřejmě jsou i zde starší domy, ale jedná se spíše o výjimky. Dřevěné domy byly velmi často ohrožovány ohněm a velkých požárů bylo ve Strašicích několik, mezi ty nejhorší řadíme ty, které se staly roku 1848 a 1865. Lidé se bránili vzniku požáru posléze novými stavebními materiály a tak trámy nahradili zděné stěny z vepřovic neboli báců, což byly nepálené cihly z jílu a řezané slámy.
Dále se používaly klasické pálené cihly a kámen. Původní krytiny střech z došků a šindele byly nahrazeny eternitem. A tak krásný romantický vzhled chaloupek byl narušen. Vše dokončily necitlivé zásahy v padesátých a sedmdesátých letech minulého století, kdy vesnice celkově změnila svůj stavební charakter
Bohužel se Šperkovnou to nedopadlo dobře, v roce 1976 byla rozebrána a již nikdy nebyla postavena.
Zaniklé stavení „ Šperkovna“
Roubené stavení u Šperků nazývané též „ Šperkovna“ stálo pod bývalou hasičskou zbrojnicí, která dnes slouží jako služebna obecní policie. Šperkovna byla historickým objektem zastupující typickou roubenou architekturu podbrdského typu.
„ Šperkovna“ na perokresbě kronikáře obce Strašice Petra Prokůpka.
Zajímavé bylo, že se jednalo o bývalou rychtu se zachovalou vnitřní dispozicí. Byla jediným svědkem ničivého požáru, který vypukl 23. července 1865 v domu „ U Libuše“.
Dle pověsti měl být zakladatelem jakýsi Janeček, který dílo zkázy pozoroval z vrchu Bambule. Následky požáru byly kruté, vyhořelo skoro celé tehdejší náměstí. Na straně, kde dnes stojí základní škola Karla Vokáče, zůstala stát jen Tejčkovic stodola. Na druhé straně, kde je dnes obchodní dům Jednota, zůstala nepoškozena právě tzv. Šperkovna.
Tehdejší majitel pan Kebrle nechal postavit na památku záchrany svého statku kříž. Tento železný kříž byl postaven na pískovcovém podstavci s letopočtem 1865 a umístěn byl na rohu cesty pod dnešní základní školou.
Ani tato památka neměla lehký osud. Během druhé světové války byl kříž ulomen německými vojáky. Po čase byl obnoven a vydržel stát do šedesátých let minulého století. Na počátku nového tisíciletí byl při terénních úpravách nalezen pískovcový podstavec ke kříži, který se nachází v lapidáriu Muzea Středních Brd ve Strašicích.
Stará škola- dnešní Mateřská škola
V letech 1885/1886 si vybudovala obec Těně vlastní školu a tak se tzv. odškolila od strašické školy. Tímto ubylo asi sto žáků z počet z původních šesti set. Ovšem i to pořád bylo dost a třídy byly přeplněné.
Roku 1888 stala strašická škola již šestitřídní. Neustále přibývající počet dětí a nevyhovující kapacita staré školy u kostela sv. Vavřince a ostatních budov používaných pro potřeby vyučování, vyvolala na konci osmdesátých let 19. století potřebu výstavby nového školního zařízení.
Dobová pohlednice z počátku 20. století zobrazuje původní členitou fasádu školy.
A tak došlo k rozhodnutí zakoupit vhodný pozemek a postavit školu novou. Tento pozemek ve středu obce nakonec prodal František Kebrle řečený Šperk z nedaleké chalupy č. p. 40 za 800 zl. Plány tehdy kreslil Ing. M. Hatina z Hořovic za odměnu 400zl. Rozpočet činil 23 000 zl. a konkurs na její realizaci získali stavitelé z Hořovic Skřivánek a Zambary.
Do zimy 1893 byla stavba přivedena pod střechu a roku 1894 pokračovala stavba tak, že se v ní po prázdninách mohlo vyučovat. Bylo však rozhodnuto, aby stavba vyschla a tak se začalo s vyučováním až v září 1895.
O slavnostním svěcení nám zanechal zprávu Josef Plešmíd:
„Na počátku školního roku 1895 se konalo vysvěcení zdejší nové školy. Bylo to v neděli dopoledne. Slavnostní tribuna stála u zděného pilíře po levé straně. Slavnost trvala až do odpoledne při níž účinkovala hudba z Cerhovic, kapelník Mencl. Pod Sálem byl hostinský Klement, který měl dobrý obchod s pivem a teplými párky“.
Strašická radnice
Budova strašické radnice ve které dnes sídlí obecního úřadu, byla vybudována s největší pravděpodobností v letech 1868-1872, kdy byl majitelem zbirožského panství nechvalně proslulý Dr. Bethel Henry Strousberg, přezdívaný král železnic. V té době byla vybudována celá řada staveb na jeho panstvích, které byly známé nekvalitním provedením. Ostatně barona šidili i úředníci železáren, tito společně s dovozci surovin (železné rudy a příměsí pro tavbu) a dřevěného uhlí jej okrádali jak jen mohli. Záměrně zkreslovali počet dovezených fůr materiálu a takto získané peníze si vzájemně dělili.
Takto budovu radnice zachytil v roce 1996 kronikář Petr Prokůpek.
O stavbách se říkalo, že byly jako Potěmkinovy vesnice. Ostatně na budově radnice se to projevilo 1. dubna 1916, kdy vypadly radniční hodiny včetně ciferníků na radniční balkon. Veškerá vina tehdy padla na stavebního mistra Bradu, který byl nechvalně známý šizením materiálu na veškeré Strousbergovi stavby. S radnicí to ovšem nebylo vůbec jednoduché, hrubá stavba byla sice hotova na konci roku 1872, ale stále nebyla používána ke svému účelu. Vše završil o rok později krach na vídeňské burze a posléze pád zbirožského panství, na které byl vyhlášen bankrot. Strašice se však navzdory ekonomické nepřízni, snažily stále stát městem. Ostatně tehdy se na oficiálních dokumentech takto označovaly. Zastupitelstvo se rozhodlo dokončit budovu radnice a tak byla v roce 1880 odhlasována speciální daň z piva a kořalky. Její výtěžek byl věnován skutečně na dostavbu radnice, která během 20. století byla ještě několikrát přestavěna. Výraznou změnou prošel i interiér radnice, kde byla v posledních letech v duchu historismu restaurována obřadní místnost.
Hotel „ U Tlustých“
Dějiny obce Strašice významně ovlivnil i pobyt armády, který souvisel s vybudováním vojenského letního výcvikového tábora za první republiky. Ten sloužil původně k sezónnímu ubytovávání cvičících vojsk v přilehlém vojenském prostoru.
Hotel Tlustý v druhé polovině čtyřicátých let minulého století
První etapa výstavby areálu proběhla roku 1934 a byla svěřena do rukou architekta Dr. Zdeňka Pštrosse z Prahy, který projektoval kupříkladu České státní reálné gymnázium v Ústí nad Labem či Obchodní akademii v Berouně a řadil se mezi významné architekty své doby. V první etapě budování strašických kasáren bylo vybudováno 13 objektů. Torzo této části je zachováno dodnes. Patří sem tzv. velitelská vila, bývalá armádní prodejna, budova štábu, vojenské zátiší a ubikace pro rotmistry. Velitelská vila byla koncipována také pouze pro letní využití. Jejím protějškem přes ulici se stal dům č. p. 47 čili bývalý hotel Tlustý, který byl dostaven roku 1936. Autorem architektonické studie byl také Dr. Zdeněk Pštross. Hotel byl vybaven i na zakázku vytvořeným interiérem. Bohužel v roce 1942 vyhořel.
Po rekonstrukci bylo v hotelu 20 pokojů pro hosty, 2 kompletní byty, 4 koupelny a sociální zařízení.
V přízemí byla kuchyně, výčep a tři restaurační místnosti. Hotel byl v roce 1949 zkonfiskován komunistickým režimem a stal se z něj Posádkový dům armády, poté sloužil jako tzv. svobodárna. V současné době je zde provozována restaurace jejímž majitelem je Jan Barna.
Velitelská vila
Velitelská vila
Obytný dům pro velitele neboli tzv. velitelská vila byla vybudována ve stylu umírněného modernismu s ohledem především na funkčnost celého objektu, který byl rozdělen na dva letní velké letní byty pro velitele a jeho zástupce.
Autorem projektu byl již zmíněný Dr. Zdeněk Pštross. V současnosti vila slouží jako hlavní expoziční budova Muzea Středních Brd.
V tzv. velitelská pracovně jsou připomenuty významné události druhé poloviny třicátých let minulého století v československé armádě.
Podrobněji se o prvorepublikové historii vojenského areálu můžete dočíst v knize „ Z historie strašických kasáren I. (1934-1939), kterou je možno zakoupit v muzeu či místní knihovně.
Vojenské zátiší
O tom, co se dělo ve strašickém vojenském zátiší se dozvídáme z nalezených rozkazů ve velitelské vila.
V roce 1935 zde byla na cvičení celá řada pěších i dělostřelecký pluků. Mezi nimi byl i pěší pluk č.46. z Chomutova. Právě z jeho rozkazů je patrné jaké akce zátiší pořádalo.
Především to byly plukovní střelecké závody, které se konaly na nedaleké střelnici. Dále kinematografické představení s reprodukovanou hudbou. Nejoblíbenější byly ovšem koncerty pěších pluků, které se konaly každý čtvrtek v měsíci červenci na náměstí ve Strašicích. Ze sportovních aktiv to byl stolní tenis, kopaná a odbíjená.
Vojenské zátiší v roce 1936. Vpravo je budova velitelské vily.
Vojenské zátiší v roce 2011.
Veškeré podrobné zprávy o zátiších byly vydávány v denních rozkazech: Denní rozkaz čísl. 173 Chomutov 2. srpen 1935
Vojenské zátiší otevření po dobu ostré střelby
Vojenské zátiší ve Štefánkových kasárnech zůstane po dobu ostré polní střelby otevřeno. Jako prodavač zůstane ve vojenském zátiší pouze jeden vojín. Ostatní se zúčastní ostré střelby se svou kmenovou setninou. Vojína -holiče z vojenského zátiší vybavte do Strašic soupravou holičského náčiní, aby mohl holit gážisty. Vydejte mu též prádlo.
Veškeré perokresby vytvořené strašickým kronikářem panem Prokůpkem si můžete objednat v Brdské edici.
Foto archiv Brdská edice, Plzeňský skart a.s..
Pro Domov pod Brdy s láskou zpracoval Mgr. Tomáš Makaj
