Obec Strašice
Oficiální www stránky obce Strašice.
Seznamte se s Obcí Strašice, která se rozkládá v podhorské oblasti středních Brd na pomezí Plzeňského a Středočeského kraje. Nedaleká dálnice Praha- Plzeň umožňuje rychlé spojení s naším krajským i hlavním městem. Stále zelené lesy a přítomnost vodních toků skytají možnost sportovního i turistického vyžití.
Podle střepových nálezů byly Strašice dlouhodoběji osídleny až v době hradištní (8-9. století). Hlavním důvodem ke kolonizaci nebylo zemědělství, jako je tomu obvykle v jiných krajích, nýbrž se jednalo o zpracování lesního bohatství a dobývání železné rudy. Strašicko během věků získalo strategický význam jako surovinová základna pro výrobu železa. Tuto přednost si uvědomovala celá řada šlechticů i panovníků.
Osud Strašic byl tak spjat s mocným jihočeským rodem Rožmberků, kteří využili rezignace krále Jana Lucemburského na domácí záležitosti a významně rozšířili své panství do západních Čech. Petr I. z Rožmberka svou obratnou politikou získal další územní výhody a posty u královského dvora. V tomto období se Strašice začaly hospodářsky rozvíjet. Období klidné konjunktury však netrvalo dlouho. Strašické panství, které vzniklo původně z královských statků, bylo roku 1352 „vyvráceno a vypáleno“ Karlem IV. Tento významný panovník zaútočil na rožmberskou doménu v rámci zklidnění poměrů v zemi, neboť se Rožmberkové zúčastnili krvavých rozbrojů s Rakušany a na jihu Čech vypuklo několik válečných konfliktů. Karel IV. prokázal vypleněním Strašic svou faktickou moc a páni z rodu Rožmberků omezili své další mocenské zájmy. Obyvatelstvo tímto vojenským tažením utrpělo citelné ztráty a tak se jen těžko udržoval provoz hutí na zpracování železné rudy. Definitivní pohromou pak byly husitské války při kterých byl dobyt i strašický hrad.
V 16. století přešlo panství do rukou Lobkoviců. Problematické vztahy mezi Jiřím Lobkovicem a císařem Rudolfem II. vyvrcholily roku 1594. Jiří Lobkovic byl pro údajné intriky proti císaři zbaven majetku a odsouzen k doživotí. Správy majetku se ujala královská komora. V této době dochází opět k rozkvětu železářství. Do tehdejšího městečka přichází celá řada odborníků ze západní Evropy. Mezi nimi vynikal Jindřich Kašpar ze Sartu, který roku 1603 vybudoval ve Strašicích jednu z prvních vysokých pecí v českých zemí. Tehdy se zvýšil význam Strašic a projevila se snaha získat městská privilegia. Ovšem proti zakročila vrchnost a městečku bylo odepřeno právo na lepší postavení. Následující třicetiletá válka způsobila opětovný pokles Strašic na pouhou ves.
Jen velmi těžko se vracela prosperita do podbrdského regionu. Obyvatelstvo bylo zdecimováno válkou a vrchnost jej byla nucena posílit o přistěhovalce z Německa. Tímto se dostalo, vedle hutnictví, do našich krajů nové řemeslo- cvokařství, které se udrželo v naší oblasti až do počátku 20. století. Po zklidnění poměrů nastalo období technologického rozvoje. V 18. století jsou ve Strašicích funkční tři vysoké pece a pět hamrů. V této době se také upravuje kostel sv. Vavřince do pozdně barokní podoby.
Devatenácté století je ve znamení pokračujícího rozvoje obce. V roce 1851 je zahájena výstavba nové vysoké pece. V úspěšném rozvoji železářství chtěl pokračovat i známý Dr. Bethel Henry Strausberg přezdívaný král železnic. Roku 1868 skoupil celé zbirožské panství společně se strašickou hutí. Jeho smělé plány proměnit tento cíp Podbrdska na „ český Manchestr“ skončily krachem. Jeden z nejbohatších mužů, který se snažil vytvořit soukromý evropský železniční monopol, se roku 1875 ocitá v bankrotu. Velmi těžká situace měla dopad především na dělnictvo.
Dělníci s plnou důvěrou investovali do akcií a podíleli se na podnikání „ krále železnic“. Po roce 1880 skupuje železářské provozy ve Strašicích Max Hopfengärtner. Tento podnikatel se soustřeďuje na stabilizaci hutního provozu. Proto je v roce 1892 ukončena činnost vysoké pece a zároveň zastavena těžba železné rudy. Část nezaměstnaných dělníků přechází do dřevozpracujícího průmyslu, někteří pak odchází do USA i s celými rodinami. Další vrstvu obyvatelstva tvoří tzv. kovozemědělci- sezónní dělníci v kovoprůmyslu, kteří mají svá pole. Tradiční velké statky se vyskytují ve Strašicích pouze v malé míře.
Období první světové války znamená opětovnou stagnaci rozvoje obce. Po válečných letech přichází kýžená svoboda a obec se může spokojeně dále rozvíjet. Ve dvacátých letech se začíná o Brdy, které jsou v těsném sousedství Strašic, zajímat armáda. Proti projektu, vytvořit z Brd vojenský výcvikový prostor, protestovala tehdy část veřejnosti a celá řada významných osobností. Projekt byl nakonec v únoru roku 1926 schválen vládou. Samotné budování a kácení cílových ploch bylo započato v letech 1927/28. Armáda se v té době snažila vyjít vstříc obyvatelstvu a turismu, proto byl vstup do prostoru povolen, výjimkou byly pouze dopadové plochy. Situace se změnila v době okupace, kdy do prostoru přišla německá armáda, které zakázala přístup do prostoru a začala vysidlovat obyvatelstvo z dalších vesnic. K ničení domů však nedošlo a tak po válce se mohli lidé navrátit do svých domovů. Obec Strašice žila s armádou v období první republiky v harmonickém vztahu. V roce 1934 bylo započato se stavbou dřevěných patrových srubů na které se používalo dřevo z cílových ploch. Na stavbách byli zaměstnáni místní dělníci a do kasáren dodávali zboží strašičtí obchodníci. Tím bylo zabráněno těžšímu dopadu tehdejší hospodářské krize. Patronaci nad kostelem sv. Vavřince přejalo Ministerstvo obrany. V roce 1939 jsou kasárna zabavena německou armádou, ale již v roce 1940 jsou zde ubytování vojáci Vládního vojska.
Poválečné období přináší změnu, do Strašic přichází sice zpět dělostřelci 1945, ale roku 1949 jsou zde umístěni i tankisté. Padesátá léta dvacátého století jsou ve znamení rozšiřování vojenského prostoru. Buldozery ničí vesnice u Padrťských rybníků a zároveň je budován tankodrom na Bahnech (v těsné blízkosti Strašic). Místní kasárna jsou rozšiřována a obec získává socialistickou tvář. Staré roubené chaloupky ustupují bytovým domům, do kterých se stěhují rodiny vojáků
Demografický rozvoj vyvolává nutnost vybudování zázemí pro členy posádky. Je budováno obchodní středisko, nová škola, rozšiřována infrastruktura. Armáda si rozšiřuje areál o celou řadu budov technického zázemí, učeben a ubikací. Budováno je také kulturní centrum, Posádkový dům armády. Změna přichází po roce 1989. Armáda sice zachovává stále relativní běh kasáren, ovšem ten je postupně utlumován. V březnu roku 2004 odchází z kasáren 23. mechanizovaný prapor. Tímto končí i činnost posádky ve Strašicích.
Odchodem armády se situace v obci mění. Občané sepisují petice proti rozhodnutí ministerstva obrany. Pobouření působí hlavně to, že velké procento obyvatel je zaměstnáno ve zdejších kasárnách. Nicméně se armáda definitivně rozhoduje. Obec Strašice přejímá od státu danajský dar v podobě areálu kasáren a bytových domů. Adaptace kasáren na výrobní areály či další bytové jednoty naráží na specifické rozložení armádních objektů. Budoucí výroba přináší velké zatížení sítí. Obec je tedy nucena do velikého areálu kasáren investovat peníze z vlastního rozpočtu či vyhledávat granty podporující revitalizaci vojenských areálů. Majetek způsobuje obci zátěž, ta se musí rozhodovat a objekty cíleně odprodávat. To však přináší četná rizika ohledně zachování koncepce proměny areálu v soběstačný funkční celek. Armáda zde žila sedmdesát let a obec má nyní během pár let přeměnit vojenský areál ve funkční civilní prostor. Dalším dopadem odchodu armády jsou demografické změny. Kupní síla obyvatelstva je nižší, nabídka služeb se zákonitě musí snižovat. Občané musí dojíždět za prací a tím se obec mění v jakési sídliště, bez většího zájmu o okolní prostředí. Obec Strašice stojí na pokraji velkých rozhodnutí.
Při rozprodej kasáren je kladen důraz na smysluplný rozprodej, který se ne zcela vždy daří. Jedním z pozitivních počinů byl prodej části budov kasáren Plzeňskému skartu, jehož hlavním předmětem podnikání je zpracování a recyklace elektrošrotu, výkup kovového šrotu, barevných kovů, včetně likvidace technologických celků, konstrukcí a zařízení. Plzeňský skart a.s. se během své činnosti ve Strašicích zapojil do podpory sportovních a kulturních aktivit zdejší obce. V současnosti je tak největším sponzorem Kulturního odboru obce Strašice, který používá získané finanční prostředky kupříkladu na akce pořádané Místní knihovnou ve Strašicích, Muzeem Středních Brd, TJ Spartakem Strašice či Brdskou edicí. Společnou koncepcí Kulturního odboru Strašice a společnosti Plzeňský skart a.s. je udržitelný rozvoj kulturních a sportovních aktivit nejen pro občany Strašic, ale také pro příchozí turisty. Pro budoucnost je tedy velmi důležité v této činnosti pokračovat a postupně ji rozvíjet. Jedině tak lze dojít k rozumnému využití privátních a obecních prostředků ve sféře kultury, sportu a turismu.
Tento text pro Domov pod Brdy s láskou zpracoval Mgr. Tomáš Makaj
